Stále bojujeme
Ráno jsme byli na prohlídce a dostali jsme antibiotika do svalu, na antibiotika jezdíme dvakrát denně a nejspíš týden a až dva.
Berry má pořád velký hlad a je stále veselá a dle doktorky je to lepší a lepší.
Otok zatím nepolevuje a ouška jsou stále nahoře, dokud toxiny nezmizí, tak nám nejspíš ouška neklesnou.
Berry leží na dece v mé posteli a spí, jsem u ní neustále.
Je vidět, že se pořád s tetanem a toxiny pere. Chtěla jsem ji nechat udělat krevní testy, ale tetanus není v krvi, ale je v nervové soustavě, takže by krevní testy byly v tomto směru na nic.
Nepřála bych to nikomu zažít, ač je doma a mimo riziko, stále je to těžké.
Z ničehonic ve spánku začne křečovat a tak jednou rukou se ji snažím vzbudit, aby se sklidnila a křeče povolily a v druhé už pomalu vytáčím psí záchranku, kdyby křeče neustaly.
Ale Berry se stále s toxiny pere, ze spánku cení zuby a mrská nožkama, aby tomu svinstvu už konečne utekla. Teď už to nevzdá a dotáhne to dokonce, ale ještě není dobojováno.
Díky za krásné vzkazíky a za podporu.
Evičce děkujeme, že nás ráno vzala na veterinu a ještě vynadala popelářům, protože nam zahradili cestu a my museli čekat, až si laskavě udělají své. Evina se do nich pustila jak lvice.
Monika nás stále podporuje a je z toho sama hodně špatná a taky nás v pátek odveze na veterinu. Vlastně Monča zachránila Berry život, kdybych se nerozhodla vrátit se do Prahy a Monča nás nevzala, tak by mi teď nikdo neslintal na polštář :-)
Berry už si své užila, není to první pohroma, co se stala, ale zatím nebyla v ohrožení života, až teď, ale o tom jindy, tak snad už má do života tu smůlu vybranou.
Vaše malá bojovnice Berry a momentální 24hodinový ošetřovatel Mája