Berry se nevzdává
Tak nás Evička vzala na veterinu,
pani doktorce se Berry také zdá mnohem lepší.
Stále ji píchají penicilin do svalu, tedy do zadních nohou.
Je to těžké, injekce bolí pokaždé víc a víc, Berry se pak svíjí a pláče, teď mi přestala chodit na tu nohu, spadnula na zem.
Bylo to hrozné, zvlášť její modrá očka plná strachu, která volala, pomož mi paničko, co se děje, pomož mi.
Nosim ji a podpiram, teď spí a já doufám, že až si odpočine, že se to urovná, jak ne, tak volam na veterinu, ať vymyslí něco jiného, že tohle nejde, protože čím déle se jí bude penicilin píchat, tím to bude horší.
Ptala jsem se, jestli už je tedy mimo riziko, jestli ještě může umřít: " víte, pani Jochovičová, to je tetanus, pořád se může stát, že zemře, ale jak sama vidíte lepší se to a tak si myslím, že každou noc můžete spát klidněji. Ta ouška, na to nespěchejte, má hodně těžkou nemoc, když to dobře dopadne, vrátí se to do normálu, ale chce to čas. Tak už běžte a zítra nashle."
Tak tohle jsou informace, které mám.
Jdu si k ní lehnout a věřit.
Je to zlato, nemůže chodit a děsí jí to, přesto mrská ocáskem, když si k ní lehnu, tak mě tlapkkou obejme a spí dál.
Děkuji Všem a držte pořád palce a tlapky. Nevím, kolik mam ještě sil ani ona, ale budeme jich mít tolik, kolik bude potřeba dokud toho bastarda nezlikvidujeme úplně.
Mája a Berry